Skořice (Cinnamomum cassai)

Existuje velké množství skořicovníků. Jedná se o stálezelené stromy, popř. keře, které se pyšní velmi aromatickými listy, stejně tak i voňavou kůrou a větičkami. Některé druhy mohou dorůst i výšky 50 metrů. Jedním ze známých druhů je skořicovník čínský (Cinnamomum cassia). Dorůstá přibližně kolem 10‒15 metrů. Má světle hnědou a tvrdou kůru. Listy jsou podlouhlé a úzké o délce cca 10‒15 cm. Mladé listy mají načervenalou barvu, později zezelenají. Skořicovník vytváří rozvětvená květenství, která mohou být až 16 cm dlouhá. Květy jsou nejčastěji bílé či světle žluté. Rostlině vyhovuje subtropické pásmo, kde teploty kolísají mezi cca 15‒35 stupni celsia. Má ráda neutrální až slabě kyselou půdu a preferuje slunná stanoviště.

V Asii, hlavně Číně, je pěstován po dlouhá staletí. Udává se, že již od 2800 před naším letopočtem.  Není jen pěstován, ale také využíván, a to jak v kuchyni, tak k léčbě mnoha zdravotních obtíží. Krom Číny byla skořice v historii využívána také Římany, kteří jí léčili špatné trávení a nemoci dýchacích cest. Také jí pomazávali mrtvá těla, aby zmírnili zápach. Známé je též využití v Egyptě, kdy se skořice také přidávala do balzamovacích prostředků.

V Evropě se pak skořice uchytila kolem 15. století díky cestám Kolumba a Vasca da Gamma, kteří cestovali i do Asie a skořici přivezli do Evropy.

Jistě všichni známe sušenou kůru skořicovníku, která se prodává v typických svitcích, které se mohou také rozemlít na jemný prášek. V našich končinách se skořice využívá hlavně ve sladkých pokrmech a zákuscích, ale má své uplatnění také ve slaných pokrmech. Z listů se pak lisuje esenciální olej/silice.

O léčebném využití skořice jsou písemné zmínky již ve svazcích pocházejících z doby dynastie Han, jedná se o Shennongův herbář, kde je skořice zařazena mezi netoxické byliny. První zmínky se však datují do doby 2800 před naším letopočtem.

Složení skořice:

• Důležitou složkou skořice jsou aldehydy, např. cinnamaldehyd a trans-cinnamaldehyd, které jsou přítomné i ze skořice vyráběných esenciálních olejích. Dále pak je to např. cynnamyl acetát, eugenol, L-borneol, caryophyllen oxid, b-caryophyllen, L-bornyl acetát, E-nerolidol, alfa-cubeben, alfa-terpineol, terpinolen, alfa-thujen.
• V kůře jsou také prokyanidiny a katechiny, a to prokyanidin typ A i B.
• V jedné studii autoři v esenciálním oleji z kůry skořice odhalili tyto sloučeniny: benzaldehyd, beta-pinen, kamfen, sabinen, linalool, (E)-cinamyl alkohol, kamfor, borneol, benzenpropanal, alfa-terpineol, (Z)-cinnamaldehyd, dekanal, (E)-cinnaldehyd, bornyl acetát, eugenol, geranyl acetát, (E)-cinnamyl acetát, karyofyllen, etyl cinnamát, alfa-kalakoren.
• Další autoři doložili přítomnost dalších látek, např. beta-fenetyl cinnamát, kumarin, germakren D, 1,8 cineol, terpinen-4-ol, alfa-copaen atd.
• Nemůžeme zapomenout ani na fenolické glykosidy cinnacassosidy.

Je tedy vidět, že ve skořici je velké množství látek.